Pověst o zajímavostmi opředené jeskyni nedaleko Březovic – zápisky J.E, Konopase (1833-1909)
Petrovina
Od Sudoměře na západ blíže vsi Březovic rozkládá se tichý, černý les.
Černá pásma jeho vtírají se na mnoha místech do úrodných polí.
Hlavní proud smutného tohoto lesa, Zákova nazvaného, jest hluboký důl.
Po obou jeho stranách zvedají se převysoké svraštělé skály k modrému blankytu, na jehož vrcholcích bledokmenné jedloví, černé sosny, přirudlé borovice, košaté buky vyrůstají.
Skály ty mají mnoho hran a stupňů, kde se spadané listoví zadržuje a obrátíc se časem v kyprou půdu, stává se semeništěm hustého kapradí a osladiče.
Zákov jest tichý: Jakýsi zaražený pocit se vzbudí v prsou cestujícího skrzetento les.
Ptactvo zde pozřídku vylaje svou milostnou píseň.
Kromě jednobarevného hlasu vran, houkání sejčků a povstalé bouře, neslyšíš zde ničeho více.
Mrtvé pusto jest všady po Zákově.
Zvláště však zaraženost života přírodního též pozorovati v místě, kde se jeskyně Petrovina, dole naproti ní starý mlýn a podzemní průchod nalézá.
Petrovina jest sama v sobě dosti prostranná jeskyně asi vprostřed stráně ve vysoké skále vytesaná.
Vchod od západní strany jest tak úzký, že tam lze člověku jen v leže se dosoukati.
Jeskyně ale má podobu čtyřhranu, z něhož na všechny strany tmavé díry do skály zabíhají.
Na polední stranu jest okno do jeskyně spíše rukou přírody, nežli člověka utvořena a pod ním se rozkládá borový les.
Vnitř jeskyně na stěně proti oknu spatřiti je letopočet 1627 a obrys tesařské sekyry širočin.
Pověst o Petrovině jest:
Když ještě hrad a zámek Houska ve své staré podobě stál, uhnízdil se v něm strašlivý ukrutný loupežník i se svým nešlechetným lidem.
Ten dělal loupeživé vpády do okolní krajiny a vracel se s velikou kořistí do svého pevného hnízda.
Vůkolí byly jiné loupeživé roty, z nichž jedna také v Petrovině se usadila.
Blíže této jeskyni stál mlýn.
Jakmile ale zhoubná tato rota v Zákově se octnula, tu bylo první jejich dílem mlýn vypáliti a obyvatele jeho povražditi.
Mlýn jednou vypálený nepostavili více, ale až dodnes ukazují si lidé místo, kde stával.
Loupežníci osadili Petrovinu a běda tomu pocestnému, který se nevědomky Zákovem ubíral, ten více slunce vycházeti nezažil.
Jak dlouho hlavní vůdce na Housce v bezpečnosti žil, ozýval se i Zákov lkáním přepadených obětí.
Jakmile ale vůdce na Housce rukou jistého Stráneckého osadníka zastřelen byl, ozbrojil se vesnický lid rozličnou zbraní, schytal loupežníky a odevzdal je právu.
Tím způsobem zbavilo okolí ukrutných svých hostů.
Spolek Pověstné báchorky z.s., vznikl v roce 2016.
Dokumentujeme pověsti, báchorky a pověstné příběhy o místech, lidech a událostech, které se uchovaly v paměti našich předků.
Všechny báchorky pochází z území vymezeném bývalými soudními okresy Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště a Benátky nad Jizerou.
Spousta příběhů a báchorek se váže také k okolí Bezdězu a Bělé pod Bezdězem.
Rádi bychom touto cestou čtenáři odhalili svět minulých generací. Jedinečnou krásu kombinace lidové představivosti, faktů, odvěkých zvyklostí a kulturních pravidel.
Kde nás najdete:
www.facebook.com/povestnebachorkymb
web://povestnebachorkymlb.blogspot.cz/
Zanechte komentář