Cukrárna “ZÁMIŠOVÁ”

 Cukrárna “ZÁMIŠOVÁ”

Je 1. máje 1965, právě byla otevřena nová cukrárna jako prodejna číslo 478 na tehdejší třídě Lidových milicí, dnes třída TGM v Mladé Boleslavi.

Cukrárna "Zámišová" v Mladé Boleslavi
Výstavba cukrárny snímek z roku 1964

Mám před sebou kroniku, která čítá více než 350 stránek. Pomalu otevírám a cítím lehké vzrušení a zvědavost.

Historie se začíná psát ještě tři roky před mým narozením.

Samozřejmě jsme v době tuhého socialismu.

Takže se hned můžeme dočíst, že kolektiv tehdejších pracovníků prodejny soutěží o titul “Brigáda socialistické práce” a jako hlavní, jsou jmenování tito pracovníci: paní Zámišová, paní Petrová a paní Dražilová.

Cukrárna "Zámišová" v Mladé Boleslavi
paní Marta Zámišová

Jako dítě mám jméno cukrárny spjaté se jménem paní Zámišové.

Byli jsme zvyklí říkat: “Byl jsem v cukrárně U Zámišky.”

Donedávna jsem si myslel, že Zámišovi byla nějaká cukrářská rodina.

Ale tento slangový název cukrárny pochází od první vedoucí paní Marty Zámišové.  

________________________________________________________________

Kronika obsahuje spoustu zajímavých údajů, jména vedoucích, zástupkyň, prodavaček, učenek.

Jsou zde svatební oznámení, jména narozených dětí a spousta gratulací k různým jubileím.

Hospodářské výsledky, plnění plánu a socialistických závazků prodejny. Aranžované výlohy k různým příležitostem.

 

Ze spousty fotografií a výstřižků z novin se dozvídáme, že vedoucí paní Zámišová se vrátila v září roku 1975 ze Sovětského svazu z Moskvy z dovolené.

Před Vánocemi roku 1975 se můžeme dočíst v dobovém tisku SVOBODA pod titulkem “ŽENY Z CUKRÁRNY”, že 24 žen a dívek 10 let vzorně obsluhuje zákazníky cukrárny.

Máme tu pozvánku z generálního ředitelství potravinářského obchodu Pramen na slavnostní předpremiéru televizního seriálu “Žena za pultem”, která se koná 14. listopadu 1977 v kině Blaník na Václavském náměstí v Praze.

Cukrárna "Zámišová" v Mladé Boleslavi
Na konci března roku 1978 odchází zástupkyně paní Anna Petrová a místo ní se stává vedoucí paní Miluše Pekařová.


Roku 1978 slaví vedoucí prodejny paní Marta Zámišová své šedesáté narozeniny.
_________________________________________________________________________

Píše se rok 1980 a cukrářský mistr pan Jaroslav Vik odlétá na zaslouženou dovolenou do Leningradu.

V prosinci roku 1980 došlo k setkání na Pražském hradě. Tehdejší prezident, soudruh Gustav Husák, přijímá delegaci ze Středočeského kraje a paní (slečna) Vlasta Živná mu předává tříposchoďový dort,  jako dar od všech prodavačů z kraje.

V kronice jsou zaznamenána slova chvály tehdejších slavných osobností jako například Jiřího Štědroně, Vladimíra Remka, Josef Abraháma a Jitky Molavcové.

Cukrárna "Zámišová" v Mladé BoleslaviCukrárna "Zámišová" v Mladé Boleslavi
V listopadu roku 1984 navštívil prodejnu zloděj, který zničil pokladny, rozbil vstupní dveře a průhledové okno v jídelně.

Vedoucí paní Marta Zámišová odchází v lednu roku 1985 po dvaceti letech do důchodu a cukrář pan Jaroslav Vik slaví 60. narozeniny.

Cukrárna "Zámišová" v Mladé BoleslaviCukrárna "Zámišová" v Mladé Boleslavi
Můžeme se dočíst, že kolektiv drží pospolu a navštěvuje restaurace například Rybářskou restauraci, Jihočeskou restauraci, Kolibu, ale i divadlo v Mladé Boleslavi, které bylo znovu otevřeno po rekonstrukci v roce 1985. Tehdy se jmenovalo divadlo Jaroslava Průchy.

Cukrárna "Zámišová" v Mladé Boleslavi

Kronika končí rokem 1988.


Chtěl bych tímto poděkovat paní Dražilové, tehdejší zástupkyni vedoucí za to, že souhlasila, abych s ní udělal krátký rozhovor.

Chtěl jsem se zeptat na různé věci ohledně provozu cukrárny atd.

Cukrárna "Zámišová" v Mladé Boleslavi
Zavzpomínali jsme na tehdejší výrobky cukrářské, zejména poháry jako například Čoko se šlehačkou, Havana,  Pražský pohár, Karamel, Sanremo, Kubánský.

Potom na dorty jako bylo třeba Tokio, Santos a především dvojitý Harlekýn, který byl v té době naprosto nejžádanějším dortem pro děti, které také milovaly jahody se šlehačkou.

Samozřejmě nesmíme zapomenout legendární zmrzliny čokoládovou, vanilkovou a pistáciovou, které se prodávaly i jako míchané.

Také  jsem se paní Dražilové ptal na nějaké “veselé příhody z natáčení”.

Říkala mi, že například na 1. máje  měli obrovskou návštěvnost.

Kousek od cukrárny (cca pod dnešním kruhovým objezdem) byla tribuna, ke které docházel celou dnešní třídou TGM prvomájový průvod. Neukáznění účastníci průvodu, ve snaze zachránit se od nudného pochodu a proslovu, raději trávili svůj čas v cukrárně.

Další, ale neveselou vzpomínkou byl fakt, že když nešla o celozávodní dovolené Škodovky ve městě teplá voda z důvodu údržby, tak to byla pro celou cukrárnu obrovská dřina. Teplá voda na umývání se ohřívala ve sklepě zázemí a nosila se po celé prodejně.

A také schody, které vedly do výrobny v suterénu, byly velmi příkré a  jedna z prodavaček spadla tak nešťastně, že sjela po celých schodech až dolů. Byla celá zmodřená, ale protože byla v kolektivu potřebná, tak nešla na neschopenku.

V devadesátých letech minulého století se cukrárna změnila na hernu, až do letošního roku 2017, kdy v soutěži o nového provozovatele vyhrála opět cukrárna.

Provozovatelem bude: Cukrárna Na Kopečku z Kosmonos. FCB stránky můžete najít zde: www.facebook.com/Cukrárna-na-kopečku

Ale to už je jiná kapitola, o které vás budeme informovat později.[vc_row][vc_column][mp_carousel_1 carousel_images=”15048,15044,15043,15039,15034,15033,15023,15022,15021,15020,15019,15018,15017,15016,15015,15014,15013,15012,15011,15008,15007,15006,15005,15004″]

13 Komentářů

  • Josef Bestik Bezstarosta: Jako kluk jsem tam v šedesátých létech a potom ještě než jsem se z Bolky v roce1979 odstěhoval chodil. Občas jsem se tam ještě zastavil když jsem jezdil za matkou. Bydleli jsme také na třídě Lidových milicí v paneláku, který je na této fotce poslední na levé straně naproti jedenáctipatrovému věžáku. Bylo tam fajn . Bohužel už to jsou jen vzpomínky na dětství!!

  • Ja zde chodila vedle do skoly na 2.ZS a nebylo dne,aby jsme do cukrarny nezaskocili na vybornou zmrzku,ci vyborny dortik a milou obsluhu,kde na nas cekal vzdy usmev od prodavacek a protoze p.Zamisova byla kamaradka me babicky,vzdycky jsem dostala nejakou mlsku-zadarmo navic.Nehlede na to,ze p.Zamisova mi,kdyz jsem vysla z skoly a neco potrebovala prelozit, vzdy pomohla.Proste to byla cukrarna,kde si vsech zakazniku velmi vazili,i kdyz to byla drobnost treba za 0,50hal.A ty dorty,ktere vyrabeli,proste bez konkurence.Bydleli jsme tehdy v Pavlovove ulici,/ted je tam porodnice/a nikdy nam nebylo zatezko si do cukrarny zaskocit.Jeste ted mam tu vybornou chut na jazyku,takove dorty uz nikdo vyrobit neumi.Ted uz bohuzel jen vzpominam.Uz je to vice jak 50let.

    • Moc Vám děkujeme za Vaše vzpomínky. Na facebooku je velmi mnoho obdobných reakcí a vzpomínání…
      Štěpánek redakce MLADÁBOLESLAV.CZ

  • Do cukrárny jsem chodila jako dítě a pak i na rande na úžasný pohár Karamel nebo Miňonku, v 80 letech stál Karamel 3,- Kčs a Miňonka 3,50Kčs. |Je dobře, že tam bude zpět cukrárna, děkuji za připomenutí

    • Moc děkujeme za Vaše vzpomínky…
      za redakci MLADÁBOLESLAV.CZ Zdeněk Štěpánek

  • Od narození jsem bydlela v domě nad cukrárnou. V té době to byla vyhlášená, oblíbená a hojně navštěvovaná cukrárna. S tímto článkem jste mi udělali opravdu velikou radost, vrátila jsem se zpět do dětství. Paní Zámišovou, Pekařovou i některé ostatní p. prodavačky si pamatuji. Pamatuji se i na onu “nezvanou návštěvu”. Zloděj tehdy v noci prohodil těžkou kasu výlohou v jídelně k nám na dvorek. Byla to rána, že by vzbudila i mrtvého.
    Jsem ráda, že se cukrárna vrátila zpět, i když už to nebude ta cukrárna “U Zámišky”,

    • Dobrý den, to máme také radost, že jsme Vám pomohli oživit Vaše vzpomínky. Zdeněk Štěpánek

  • Jako holka jsem tam chodila s Mamkou když jsme šly do města.Říkali jsme že půjdem do Nové cukrárny .Byla vyhlášená .Bydlel jsem u Stadionu. když jsem se odstěhovala z Boleslavi a jezdila za mamkou tak jsem tam chodila s dcerami. Vystoupili jsme u sportu a šup přes silnici na pohár . Pak babičce naproti ke škodovce naproti. Bylo to tam fajn. 😀

    • Dobrý den, děkujeme za příspěvek, také slýchám od pamětníků Nová cukrárna, ale u nás doma to bylo k “Zámišce” do cukrárny. Nicméně jsem rád, že to čtenáře zajímá a vážím si všech podnětných komentářů 🙂

  • Dobrý den, musím přiznat, že jste mi udělali radost znovuotevřením cukrárny. Byla to nejlepší cukrárna kterou jsem kdy zažila, chodila jsem tam už jako dítě s maminkou, pak jako studentka. Milovala jsem tu vůni dortů, takové poháry jaké byly v nabídce jsem nikde neviděla a ty dorty, prostě nádhera. Taky mě moc bavilo si koupit bonbóny na váhu, byl to skvělý nápad, smíchat různé druhy bonbónů. Měla jsem více chutí najednou. Moje velké zklamání přišlo se zavřením cukrárny. Vždycky jsem na ni s láskou vzpomínala a moc mě mrzelo, že už není. Ale teď se ukázalo, že dobré věci se vracejí a jsem za to moc ráda. Děkuji a přeji mnoho štěstí a úspěchů.

    • Dobrý den, moc děkujeme za příspěvek. Vyřídíme Vaše přání provozovateli. Zdeněk Štěpánek MLADÁBOLESLAV.CZ

  • Pan cukrář Vík byl otec mých nejlepších kamarádů, takže standardní schéma bylo: návštěva ve výrobně, napití z 5l plechovky šťávy z kompotu, karamel za 3,-, kino OKO na Míráku a Hajdy domů na Slavoj.

  • Nová cukrárna to bylo něco,ze školy na Podolci jsme vyběhli schody a hajdy na karamel ,a potom z ekonomky to bylo pár metrů,kdeže loňské sněhy jsou ach jo,krásné vzpomínky na dětství a mládí,díky jste super

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This