(NE)VŠEDNÍ LIDÉ – MUDr. Oldřich Šlégl, praktický lékař a chirurg

 (NE)VŠEDNÍ LIDÉ – MUDr. Oldřich Šlégl, praktický lékař a chirurg

Naším dalším hostem v rámci rubriky (NE)VŠEDNÍ LIDÉ je na Mladoboleslavsku dobře známý, neuvěřitelně vitální, rtuťovitý a usměvavý lékař. Již méně známý je jako agronom, včelař a živočichář.

MUDr. Oldřich Šlégl je absolvent lékařské fakulty UK v Praze. Svoji praxi započal v roce 1972 na chirurgickém oddělení v tehdejší okresní nemocnici v Mladé Boleslavi jako chirurg, později jako traumatologický ordinář a dále jako primář. Od roku 1993 byl primářem Pírkova sanatoria. Nyní je praktickým lékařem a chirurgem v NZZ RESO MB s.r.o.

Kdy jsi zjistil, že chceš být lékařem a co tě přimělo být právě chirurgem?

Od malička jsem každý víkend a celé prázdniny trávil u dědečka v Lažanech u Turnova. Dědeček tam měl původně velký statek a strýc pracoval jako traktorista v JZD. Jezdil jsem traktorem, samovazem, kombajnem a to mě strašně bavilo. Toužil jsem být původně agronomem a do dneška těmito pracemi relaxuji.

Pak přišla střední škola, tehdy SVVŠ v Mnichově Hradišti a o mé další budoucnosti rozhodla maminka. Tehdy maminkám nebylo radno odporovat. Rozhodnutí bylo: budeš pediatr. A tak jsem nastoupil na Fakultu dětského lékařství UK Praha.

Ve třetím ročníku jsem si uvědomil, že medičky a obecně ženy s dětmi navazují daleko lepší kontakt než muži, na kterých to zanechává po čase i „trvalé následky“. Když vezme dítě do náručí žena, je to zkrátka jiné…

Požádal jsem tedy o přijetí na chirurgické oddělení v Mladé Boleslavi. V té době už jsme s tátou byli sami, Mladá Boleslav byla jasná volba. Vzhledem k tomu, že jsem od dětství manuálně pracoval, chirurgie mi docela šla. Povolení k přestupu jsem dostal až za dva roky praxe na chirurgii. Za tuto možnost mohu poděkovat panu primáři Kraumanovi, který můj přestup z pediatrie na chirurgii podpořil.

Malý Oldřich v kroji z okolí Turnova, Lažan…

Prý máš také velmi pozitivní vztah ke zvířatům, kterým se věnuješ ve volném čase?

Ten pozitivní vztah ke zvířatům má dva důvody. Výchova mého dědečka, který nás o Vánocích vozil na saních s koňmi. Rolničky a moře dětí na saních a velké množství sněhu kolem, byl nezapomenutelný zážitek. O koně a všechna zvířata na statku jsme se museli také starat.

Vzorem mi byl i můj táta, který byl velký ochránce přírody už před 60 lety.

Jako dítě jsi prý měl ochočenou kavku, která ti obracela listy, když ses učil?

Od tatínka jsem dostal mládě kavky, kterou jsem si ochočil tak, že nemusela mít ani zastřižená křídla a při jízdě na kole mi seděla na řídítkách. Listy ale obracela a ničila tak rychle, že k tomu byla nepoužitelná.

Když jsem šel do školy, seděla na parapetu okna třídy a ječela tak, že mě s ní paní učitelka poslala domů, což bylo super. Vyšlo to ale jen dvakrát, potřetí paní učitelce došla trpělivost a musel jsem jí zavírat.

Slyšel jsem, že ses ujal psa, který byl uvázaný u nemocnice, jen to byl trochu lumpík?

V době, kdy jsem byl primářem chirurgie, jsem jel na Štědrý den popřát personálu krásné Vánoce. U vchodu do nemocnice bylo uvázané štěně křížence, kterého tam někdo nechal. Dal jsem mu klobásu a on ji nechtěl. Bodejť by ano, když už ho sestřičky krmily od rána.

Když jsem navečer odcházel, odvázal jsem ho a on mi skočil do auta, byl nejkrásnějším dárkem pro děti pod stromečkem. Dožil se 20 let a zažili jsme s ním neskutečné množství historek.

Například, když jsme ho nechtěli pustit domů, začal kulhat a vzbuzoval soucit. Jenže uvnitř na to vždy zapomněl, a tak mazal zase ven. Byl malý, ale uměl přeskočil plot a toho využíval, když jela okolo svačinářka z vedlejší výrobní haly. Ta mu musela dát housku, aby ji pustil dál.
Koncem měsíce jsem vždy vyrovnával dluhy na pečivu.

Co tě přivedlo ke včelařství a o jaké zvířectvo se tedy teď staráš?

Včelařství se u nás dědí po generace. Tatínek choval včely, já jsem to zdědil po něm a nyní pokračuje syn. Společně máme 15 včelstev a já nesmírně obdivuji jejich organizaci práce.

Nyní se starám o psa, kočku, 20 králíků, 5 papoušků a 9 slepic. Hodina denně práce. Ale pokud jste celý den v kontaktu s lidmi, u této práce, jak jsem již zmiňoval, relaxujete.

MUDr. Oldřich Šlégl, Mladá Boleslav (NE)VŠEDNÍ LIDÉ - MLADÁBOLESLAV.cz

Obraťme list. Jaký je tvůj vztah k ženám?

Jako asi u většiny chlapů pozitivní. Jak jsem řekl na začátku, prožil jsem dětství na statku v Lažanech, ale nezmínil jsem se o mé sestře a 4 sestřenicích, které tam většinu času trávily se mnou.

Já byl bohužel nejmladší. Každou sobotu i neděli a celé prázdniny jsem poslouchal dívčí starosti a problémy. Večery byly nejhorší. Rozložily se na ohromné posteli, mě nechali na kanapi v nohách a dvě hodiny si povídaly. Jsem rád, že se to na mně negativně nepodepsalo.

Ovšem v dospělosti jsem to pak ocenil. Perfektně jsem navazoval konverzace se ženami, protože jsem znal všechny jejich touhy a problémy, které jsem v dětství musel vyslechnout.

Zlí jazykové tvrdí, že postava primáře Arnošta Blažeje ze seriálu Nemocnice na kraji města, byla inspirována tvojí osobou?

Podobnost čistě náhodná. Snad jen tím, že i já jsem byl nejmladší primář chirurgie ve Středočeském kraji.

Nejhorší a naopak nejveselejší případ z ordinace?

Smutných případů bylo mnoho. Na co jsem si celý život nezvykl, byly úrazy a těžké nemoci dětí.

Veselých bylo také mnoho, ale ty se tady nedají publikovat.

Jedna z kategorie černého humoru: V nemocnici, když pacient zemřel, tak se vezl do márnice. Většinou to bylo v noci. První vypínač uvnitř márnice byl ventilátor a ten strašně hučel. Druhý pak bylo světlo. Tak jsme takto testovali sestřičky. Šli jsme poslední za vozíkem a poprosili sestřičku, aby rozsvítila. To byl frkot.

MUDr. Oldřich Šlégl, (NE)VŠEDNÍ LIDÉ - MLADÁBOLESLAV.cz

Jednou jsi ošetřoval příbuzného při bolestivém zákroku a žertoval jsi, že to uděláš bez umrtvení, protože rod Šléglů je velmi statečný. Příbuzný bratranec se prý na tebe osopil tak, že nemocniční zřízenec, neznalý Vašeho vztahu, běžel pro svěrací kazajku?

Pro svěrací kazajku ani ne, ale snažil se ho zalehnout.

Co děláš pro svoji neskutečnou vitalitu?

Na to je jednoduchá odpověď. Stále něco dělat, ať doma anebo v práci. Hlavně musíte mít kliku v tom, že děláte to, co vás baví. A hlavně mít štěstí, že nejste nemocní.

Jak se navléknete do tepláků, hlídáte, co je k jídlu a sledujete televizi, to je konečná.

Jinak v 73 letech jsem snad ještě neztratil soudnost v tom, že by naše generace byla lepší, než ta současná. Já mít v dětství možnosti, jako dnes mladá generace, tak bych byl stejný.

(NE)VŠEDNÍ LIDÉ – MladáBoleslav.cz

Cílem naší rubriky (NE)VŠEDNÍ LIDÉ je zveřejňovat rozhovory s více či méně známými osobnostmi našeho regionu. Upozorňovat na současné zajímavé příběhy, ale také připomínat a zaznamenávat příběhy z dob minulých.

Hosta zpovídal: Zdeněk Štěpánek MLADÁBOLESLAV.cz

Zanechat odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Share This