Restaurace Asie v Mladé Boleslavi – historie
ČÍNSKÁ RESTAURACE VODIČKOVA PRAHA
Pokud chceme nahlédnout do historie naší mladoboleslavské „číny“, RESTAURACE ASIA, tak musíme začít v Praze ve Vodičkově ulici.
Tato první čínská restaurace v tehdejším ČESKOSLOVENSKU byla otevřena 1. října 1958.
Iniciátorem byl malíř a spisovatel pan Adolf Hofmeister (1902 – 1973), který byl v 50. letech velvyslancem ve Francii.
Tento gurmán chtěl, aby Praha, tak jako každé evropské město, měla svou čínskou restauraci.
Díky tomu, že se oteplovaly vztahy s Čínskou lidově demokratickou republikou, jejímž tehdejším představitelem je Mao Ce-tung dochází ke zřízení čínské restaurace v Praze.
Čínská strana vysílá své mistry kuchaře, kteří vařili pro samotného Mao Ce-tunga.
Dovezl se ebenový nábytek vykládaný perletí a slonovinou, sošky z dynastie Ming, lustry z papyrusu, malované paravany.
Karlovarská porcelánka vyrobila bílé nádobí se znakem restaurace, z Číny doputovaly suroviny a lakované hůlky a mohlo se začít.
Restaurace je výjimečná nejen kuchyní, ale stala se i nejoblíbenějším místem pro různá setkání.
Chodí sem záhy všechny celebrity, počínaje p. Werichem, p. Kohoutem, p. Smolíkem, p. Gottem, pí. Vondráčkovou, pokračujeme panem Matuškou, Chladilem, Vinklářem, Lauferem, paní Brejchovou…
RESTAURACE ASIE V MLADÉ BOLESLAVI
U čínských mistrů v Praze se začíná učit mladoboleslavský kuchař pan Václav Tichý.
Díky tomu se 27.12. 1970 může otevřít také čínská restaurace ASIE .
Pro pozvané byla otevřena již na Štědrý den, na místě, kde ji nalezneme i dnes po 50 letech.
Tehdejší adresou byla ovšem třída Lidových milicí 1083.
První vedoucí se stává paní Tichá, manželka pana Tichého a dalším kuchařem je pan Ruda Sameš.
V červnu roku 1971 nastupuje do restaurace hlavní číšník pan Voda, který se bravurně stará po dobu třiceti let „na place“ o strávníky.
V květnu roku 1973 se stává hlavním kuchařem pan Ivan Mazánek a je jím po dobu čtyřiceti let.
Protože jsem nadšeným amatérem kuchařem a velkým obdivovatelem naší čínské restaurace, tak jsem poprosil pana Josefa Petra, vedoucího restaurace od roku 1982 o nějaké fotografie a materiály.
Jaké bylo mé překvapení a nadšení, když se mi pan Petr po čase ozval a řekl mi, že mi do kanceláře dovede oba nestory legendární boleslavské restaurace ASIA.
V den „D“ stojí pan Josef Petr ve dveřích, v rukou má dvě tlusté kroniky restaurace a sebou oba pány.
Pan Voda přináší spoustu výstřižků z tehdejšího tisku a pan Mazánek album s fotkami a věnováním od tehdejších celebrit herců, zpěváků, umělců všeho druhu.
Začínáme mluvit o začátcích restaurace…
PALÁCOVÁ KUCHYNĚ
Ptám se pana Mazánka, zda je pravdou co se traduje o „číně“, kterou vařil?!
Spusta amatérů i kuchařů tvrdí, že jsou recepty upravené pro naše tehdejší středoevropské podmínky.
Tehdy nebylo možné dojít do supermarketu a kupit si sojovku, čínské víno a hlavně zeleninu jako bambusové výhonky atd.
Dnes když půjdete do jakékoliv jiné asijské restaurace, tak nikde nedostanete takové KUNG PAO, jako zde.
“ To vůbec není pravda“ reaguje pan Mazánek a pokračuje „Čínští kuchaři u kterých jsme se učili, vařili takzvanou palácovou kuchyni. V praxi to znamená, že to byla kuchyně vydatná, která se vařila v lepších restauracích… Na ulici to mělo samozřejmě jinou podobu, chudší, kde převládala rýže zalitá sojovkou a posypaná pórkem… Jediné v čem se to upravilo je ostrost pokrmů, protože na ostrost asijské kuchyně nejsme zvyklí.„
Občas se i stalo, že některé suroviny došly, takže se pamatuji, že pan Tichý zajel žigulíkem do východního Německa pro zelí.
Na hranicích si pak překvapení celníci ťukali na čelo, že „pašujeme zelí„… vzpomíná s úsměvem pan Mazánek.
Pan Josef Petr ještě přidává podobné zkušenosti.
Kromě toho, že porce masa pro naše restaurace byla prakticky dvojnásobná oproti zvyklostem čínských kuchařů, potvrzuje také neustálý problém s obstaráváním čerstvé zeleniny, která rozhodně nebyla samozřejmostí v obchodech tehdejšího Československa.
V sedmdesátých letech dochází ovšem ke změně mezinárodních vztahů a čínští kuchaři odcházejí (z Vodičkovy ulice) a nesmělo se říkat čínská kuchyně, ale asijská.
Mladoboleslavská čína byla dlouho po Praze a Bratislavě jediná v tehdejším Československu.
„Pomáhali jsme se vznikem dalších provozoven v Mostě , Příbrami, Kladně, Děčíně, Hradci. Vařili jsme i ve Slušovicích. Při RALLY ŠKODA jsme vařili pro účastníky i celé týmy. Vařili jsme i v restauraci u Těšnovského tunelu dnešní HILTON.“ vzpomíná pan Petr.
Oba pánové Mazánek i Voda, dále vzpomínají na to že „Pražáci“ říkali: „Když pojedeme čtyři autem z Prahy k Vám do číny, tak nás to přijde levnějc a ještě se víc najíme.“
Vzpomíná se také na řadu herců, zpěváků, kteří zanechali svou stopu v památníčku, ale také na taškařice a naschvály, které si mezi sebou pánové dělali.
V podstatě nebylo tehdejšího herce či zpěváka, který by naši ASII nenavštívil.
Oblíbeným zpestřením byly akce, kdy se vyměnily role..
Kuchař šel obsluhovat a číšník vařit, na což oba pánové s úsměvem vzpomínají.
Zejména proto, že číšník pan Voda neuměl uvařit zhola nic a v kuchyni ho zastoupil náhradní kuchař.
Nezapomínalo ani na sport…
V dalším pokračování se dozvíte více, včetně receptů na proslavené pokrmy a příhody s hosty…