POVĚST: O kostelíku

 POVĚST: O kostelíku

Kostelík v Mohelnici měl až do nedávna na své věži turecký půl měsíc…

Spolek pověstné báchorky Vám přináší další velmi krásnou pověst O založení kostelíka v Mohelnici.

Tuto i mnoho dalších pověstí z Mnichovohradišťska si můžete přijít přečíst do Muzea města Mnichovo Hradiště,​ kde budou vystaveny až do října letošního roku…

 

Vypravuje se, že v období křižáckých výprav do Svaté země i v Čechách nebylo jediného mladého rytíře, který by se netoužil zúčastnit výpravy o osvobození Božího hrobu v Jeruzalémě.

Když se k výpravě roku 1147 přihlásil i český panovník Vladislav II., dodal si odvahy i mladý šlechtický synek, panic z hradu Zásadka, a předstoupil před své rodiče se žádostí, aby mu dovolili táhnout s křižáky.

Rodiče však nechtěli ani slyšet a matka vzlykala, že na výpravu mohou jít hlavně ti, co nemají dostatek živobytí.

„Ne, maminko, to by nebylo spravedlivé, aby za osvobození Svaté země bojovali jen chudí. Vždyť vy sama jste mě učila, že bez vůle boží ani vlas z hlavy nespadne.“ – „Mluví z tebe pravý rytíř, statečný a ke všem spravedlivý“, chválil syna otec.

Křižáckou výpravu však provázel nezdar již od samého počátku.

Jen část, ale mezi nimi i panic ze Zásadky, se probila až do Malé Asie.

Tam je však císař i král nechali na pospas Turkům.

Opuštění křižáci hynuli hladem, nemocemi a v krvavých bojích.

V jedné bitvě byl zajat i panic a odvlečen byl do hradu mocného paši, kde byl přidělen jako pomocník starému dobromyslnému zahradníkovi.

Ten začal svého svěřence přiučovat tureckému jazyku a sám se od něho zase učil češtině, až si docela rozuměli a mohli porozprávět v obou jazycích.

Večer po práci sedával panic rád ve stinném altánku zahrady a hrával na flétnu.

Pašova dcera se zaujetím poslouchala tónům flétny a brzy si mladého zahradníka zamilovala a tajně se s ním sešla.

Panic dojatý její laskavostí, jí vypravoval o své vlasti, o Zásadce i o rodičích.

Pašova dcera to poslouchala jako krásnou pohádku.

Dívka vidouc panicův stesk po domově, navrhla, aby společně uprchli do Čech. A tak se také stalo.

Jednou, když paša odjel opět do boje, vydali se na cestu.

Oba uprchlíci jeli dlouho, mnoha nebezpečím se cestou vyhnuli, a přece šťastně dojeli do Čech a na hrad Zásadku.

Krásně, veselo bylo zase na Zásadce, když se dívka stala panicovou ženou a zvláště, když se do roka mladým manželům narodil mladý synáček.

Jen jedinou měli starost, zda je nenajde rozhněvaný paša.

Ten je čtyři roky marně hledal po všech krajích Evropy, až jednoho dne zastavil na nocleh v dubovém lese mezi řekou Jizerou a říčkou Mohelkou.

V noci se zdál pašovi živý sen – viděl naproti svému noclehu hrad na skále a v něm svou uprchlou dceru.

A skutečně ráno při rozednívání spatřil na skalním ostrohu hrad, o němž se mu v noci zdálo.

Na hradě již dostali zprávu, kdo nocuje v dubovém lese, a umluvili se, jak pašu přivítají a udobří.

V té době roztomilému synkovi byli již čtyři roky.

Toho již dávno před tím učili k lásce a k úctě k dědovi a tomu, jak jej přivítat.

Když tedy ráno paša stanul před hradem, vyběhl k němu chlapeček, který mu políbil ruku a vítal jej do hradu jako svého dědečka.

V tu chvíli přešla pašu všechna zlost, uchopil hezkého vnoučka do náruče a radostně jej zulíbal.

A pak již přispěchali mladí rodiče a prosili pašu o odpuštění.

Paša pobyl několik týdnů na hradě Zásadka, a když se přesvědčil, že jeho dcera je v Čechách šťastná, odjel uspokojen a usmířen do své země.

Na památku této události nechal paša na místě svého noclehu vystavět kostelík, který měl na své věži až do nedávna turecký půlměsíc a v jeho zdivu je dodnes vytesána Turkova hlava.


Další pověstné báchorky naleznete na našem webu zde: www.mladaboleslav.cz/povestne-bachorky 

Spolek Pověstné báchorky dokumentuje pověsti, báchorky a pověstné příběhy o místech, lidech a událostech, které se uchovaly v paměti našich předků...


Spolek Pověstné báchorky z.s., vznikl v roce 2016.

Dokumentujeme pověsti, báchorky a pověstné příběhy o místech, lidech a událostech, které se uchovaly v paměti našich předků.

Všechny báchorky pochází z území vymezeném bývalými soudními okresy Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště a Benátky nad Jizerou.

Spousta příběhů a báchorek se váže také k okolí Bezdězu a Bělé pod Bezdězem.

Rádi bychom touto cestou čtenáři odhalili svět minulých generací. Jedinečnou krásu kombinace lidové představivosti, faktů, odvěkých zvyklostí a kulturních pravidel.

Kde nás najdete:

www.facebook.com/povestnebachorkymb
web://povestnebachorkymlb.blogspot.cz/

Zanechat odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This