Radouč jako vojenské cvičiště

Proměny Radouče II.: Osud vojenského cvičiště a odpalování pum

V současnosti je o přírodním parku Radouč, který máme dnes spojený s aktivním odpočinkem a domovem syslů hodně slyšet.

Je tomu tak zejména kvůli několikaletému tématu ochrany zmíněných syslů a současně kvůli nejasné budoucnosti  jednoho z přilehlých pozemků.

O tom však později.

Rozhodli jsme, že prostřednictvím několika příspěvků představíme Radouč i z jiných úhlů pohledu.

Radouč totiž v dobách minulých sloužila k daleko méně mírumilovným a poklidným využitím než je tomu dnes.

Co jste možná nevědeli…

Vojenské cvičiště

Historické zmínky ohledně využívání Radouče jako vojenského cvičiště sahají už do roku 1783.

Za 1. světové války zde probíhal výcvik branců před odchodem na frontu.

Po ukončení celosvětového konfliktu se prostor využíval pro výcvik armády nově vzniklého Československa.

Zároveň zde probíhaly hojně navštěvované jezdecké závody na koních.

Za 2. světové války sloužilo toto území tentokrát německé armádě. (Wehrmacht)

Spolu s koncem války se i Radouč dočkala relativního klidu a vojenská cvičení zde probíhala spíše nahodile.

Poklidné období však razantně ukončila kolona sovětských tanků, která sem spolu s polskými jednotkami dorazila ráno 21. srpna 1968.

Okupační vojska využívala toto cvičiště ještě dalších dvacet let až do jejich odchodu v roce 1990.

Odpalování nevybuchlých pum

Dne 9. května 1945 zasypalo Mladou Boleslav přibližně 700 pum shozených ze sovětských letadel, včetně těch nevybuchlých.

Právě nevybuchlé pumy, byly následně sváženy na Radouč, kde docházelo k jejich kontrolovanému odpalování.

Minulý příspěvek: Proměny Radouče I.: Nynější parčík, býval dříve hřbitovem

Zdroj: Boleslavica ’14: vlastivědný sborník Mladoboleslavska. Mladá Boleslav: Muzeum Mladoboleslavska, 2014